Střípky z Afriky

Chci se s vámi podělit o jednu mou nedávnou myšlenku. Onehdá v sobotu jsme jeli navštívit základní školu v Buhangije. Učí se tam něco málo přes 240 dětí, většinou albíni, hluchoněmé a slepé děti. Auto máme nabalené jídlem a drobnostmi pro děti. Na začátku žáci nesměle koukají, kdo že to přijel. První výměna pohledů, nejisté letmé úsměvy. Zdravíme...

"To, co děláme, je méně než kapka v moři. Ale bez této kapky by tady něco chybělo."

Počkat chvíli! To jako vážně? To už se mi to tak rychle krátí? Čas nezastavíš. Na začátku bylo všechno nové, hektické... a postupem času jsem se tady krásně zabydlela, naučila sdílet pokoj s všelijakou havětí, naučila jsem se řádu školy a začala jsem naplno žít, sdílet, radovat se a tančit. Netrvalo dlouho a najednou se z té malé kůlničky stál...