Africké Vánoce

Vánoční atmosféra? Utěrka na prach, vysavač, předvánoční stres, přecpaná nákupní centra. Vůně cukroví, pomerančů, svařáku a jehličí. Zasněžené hory, smích vyvádějících dětí. Zimní boty, kabáty a mrznoucí chlupy v nose. Vánoční koledy, stromeček, světýlka, pohádky a Sám doma. Štědrovečerní večeře, rodina, známí... Napadá vás ještě něco? Určitě nespočet dalších věcí... a tak nějak si já představuji normální vánoční atmošku.

A jak to vypadá v Tanzanii? Je teploučko, poprchává. Děti mají prázdniny. Okolí se konečně začíná zelenat a s obdobím dešťů také začíná shambala work (svahilsky práce na poli). Takže jsem vysavač a utěrku na prach vyměnila za motyku, rýč a hrábě. S pár studenty, kteří zůstali ve středisku, denně chodíme pracovat na pole. Onehdá jsme sázeli sladké brambory, kukuřici a já jsem si také prvně vyzkoušela, jak se sází rýže. Společná práce sbližuje. Srandičky, historky a hlasitá muzika nám zpříjemňují práci. Užíváme si to. K tomu běžná práce ve středisku. Sázení trávy, keřů a stromků. Už jen pár dnů do Vánoc a já tu atmosféru pořad ne a ne naladit!

Ještě před odjezdem jsem si myslela, že to bude těžké, být Vánoce mimo domov. Bude mi smutno, budu brečet, budu sama... Bůh to vzal do svých rukou a musím přiznat, že nic z toho, čeho jsem se tak obávala, se nenaplnilo. Takže jak to teda probíhalo?

Paulina (polská světská misionářka, která pracuje ve vedlejší vesnici - v Bugisi) nás pozvala na společnou štědrovečerní večeři. Pekli jsme cukroví, připravovali typická polská jídla: barszcz - polévka z červené řepy, kapusta - zelí, pierogi - pirohy se zelím a hřiby. K tomu místní ryba udělaná na "náš" způsob a bramborový salát. Zelí jsme trochu připálily (k tomu bych se raději ani neměla přiznávat), ale když se nad to povzneseš, a když si řekneš, bude to chutné, tak to také chutné je. Pak koledy, cukroví a kafe. Pořádná příprava před půlnoční, která začínala ve 21 hodin a končila nějak kolem půlnoci. Venkovní mše za svitu měsíce. Teplo a komáři. V betlémě chybějící postavička Panny Marie, okolo barevně blikající světýlka a americké kýčovité ozdoby - aneb šťastné a veselé z Tanzanie.

A co studenti, kteří zůstali ve středisku? Měla jsem jedno tajné přání. Alespoň jednou jíst společně se studenty. Sdílet s nimi jídlo, spolu, jako jedna velká rodina. A to se mi také splnilo. Rektor Mokaya chtěl poděkovat studentům za jejich nasazení a práci, a tak zorganizoval pro všechny společnou večeři. Jídlo bylo parádní - rýže, hranolky, maso, salát, ovoce. K tomu soda a jako třešnička na dortu byl zákusek a zmrzlina. Všichni jsme si to náramně užili.

Před příchodem nového roku jsem se vzdálila do Mwanza - město poblíž Viktoriina jezera. Spolu s Paulou a dalšími polskými misionáři jsme očekávali půlnoc. Přesně o půlnoci si venku přiťukáváme drinkem, když v tom najednou vypadne elektřina. Je teplo, ticho - slyšíme jen cikády a noční ptáky a pozorujeme hvězdnou oblohu. Tanzanský Nový rok - aneb všechno je jednou poprvé!