Nový školní rok a nové výzvy
Do nového školního roku jsme skočili rovnýma nohama. Všechno se rozběhlo příchodem nejmladších studentů (PreForm), kteří začínali o týden dříve než ostatní. Seznámili jsme je se vším podstatným, co se chodu střediska týče, a hlavně jsem začali pilovat angličtinu. Postupně začali přicházet i studenti starších ročníků a začala registrace. A jak taková registrace vypadá? Každý student musí projít kolečkem kontrol - zda má všechny potřebné věci - školní uniformu, hygienické potřeby, školní pomůcky, deku, matraci. Dále každý z nich musí donést kbelík, motyku, smeták a mop. Kontroluje se také potvrzení o zaplacení školného. Bohužel to bylo i tak, že ti studenti, kteří neměli zaplacené školné, museli jet zpátky domů. Umíte si představit 1200 studentů? Celá ta registrace a papírovačka kolem trvala asi týden. Pak se už na plno rozběhla výuka.
Ke konci školního roku jsem s vedoucí knihovny (Madam Panga - moje nadřízená, spolupracovnice a nejvděčnější osoba kolem) řešila problém počítačového programu v knihovně. Vyprávěla mi, že polská organizace asi před dvěma lety sponzorovala inovaci této knihovny. Knihovnu vybavili knihami, počítači a taky programem, který měl usnadnit práci. Dobrovolníci odjeli, nějaký "chytrák" zkazil, co se dalo, a zmizel... Tak se na počítače prášilo asi rok a nikdo se neměl k tomu něco s tím udělat. Začalo mi to vrtat hlavou a chtěla jsem to nějak vyřešit. Kontaktovala jsem dva polské dobrovolníky, kteří jsou v Dodomě, a hle, všechno se nějak rozjelo. Kluci přijeli, nainstalovali program, ukázali nám co a jak. Aktuální hlavní výzva aneb práce na pár měsíců - na všechny knihy nalepit čárové kódy a zapsat je do programu (tvoříme novou databázi všech knih). Je to ale běh na dlouhou trať.
Dny ubíhají a je tady čas pro nějakou tu akcičku. Co tak "Family Day" a "Don Bosco Feast" - "Svátek sv. Jana Boska"?
Organizace "Salesiana Family Day" letos padla na naše středisko a oslava se konala 25. ledna. Pozváni byli kněží, sestry, bývalí studenti a pracovníci v Don Bosco. Mě nejvíc potěšila návštěva otce Melkyho (místní salesián, který je zodpovědný za dobrovolníky v jihovýchodní Africe). Konečně jsem měla tu čest si s ním popovídat, sdílet a radit se. Jak už je to tady zvykem, připravuje se program dne - slavnostní mše svatá, vystoupení studentů a hostů, společné jídlo a odpolední sportovní hry, fotbalový turnaj. Všechno probíhá dokonce i bez zpoždění a všichni se dobře baví. Onehdá se mě jeden student zeptal: "Když máte nějakou oslavu u vás doma, co je hlavním bodem celého programu, na co se nejvíc těšíš?" Říkám, že asi tak nějak všechno. A on mi na to: "Víš, co je pro nás nejdůležitější? Na co se nejvíc těšíme?... Na jídlo!" A je to pravda. Studenti nejraději pomáhají při přípravě jídla. Mají to tak trochu pod kontrolou a upřímně, vůbec se jim nedivím. Až na ten svinčík, který umí po sobě nechat...
Další
povedená oslava byla o týden později, 31. ledna. Celé středisko oslavovalo
svátek sv. Jana Boska. Tato akce proběhla v menší sestavě, přijeli jen 4
kněží z vedlejších vesnic. Všechny tyto oslavy jsou téměř identické. Studenti
rádi okomentuji jídlo, velikost porce atd. Takže to zase bylo o jídle, hrách,
mši svaté, o úsměvech a dobré náladě.